Výsledky vyhledávání

Pokud chcete vyrazit na dálkový trek, nebo chcete-li thru-hike, jsou tři věci z vaší výbavy, kterým je třeba věnovat co největší pozornost. Je to stan, spací pytel a karimatka. Kromě toho, že na nich může v nepřízni počasí záviset i váš život, jsou to také předměty, kde se dá ušetřit co největší váha. Rozhodně se tedy nevyplácí na nich šetřit. Výběru spacího pytle jsem věnoval dost času. Zásadními faktory pro mě byly cena, váha, hřejivost (pro mé účely stačil komfort +5 °C), skladnost a odolnost. Nakonec jsem se rozhodl pro spacák Českého výrobce Sir Joseph Koteka II 290 a musím říci, že byl z výbavy jednoznačným vítězem. Zvolil jsem kvůli své výšce variantu L long. Hned na první pohled mě zaujal neuvěřitelnou lehkostí a skladností, dá se skutečně stlačit do neuvěřitelně kompaktního rozměru, což pro mě bylo také zásadní, jelikož jsem se rozhodl pro 48 litrový batoh. Přiložený obal je skutečně miniaturní, ale spacák se do něj s trochou úsilí vejde. Možná kvůli mé nešikovnosti mi tato procedura vždy zabrala několik minut usilovného nacpávání, takže jsem se rozhodl pro nahrazení dodaného obalu alternativou v podobě kompresního drybagu Ultrasil XS od Sea to Summit. Tohle můžu rozhodně každému doporučit, jelikož proces "nacpávání" se zkrátil na vteřiny a další nespornou výhodou je i absolutní voděodolnost. Tahle drobnost byla však asi jedinou, kterou mohu zmínit a pokud jste běžný uživatel, který spacák neplánuje používat každý den, několik měsíců v kuse, můžete si předchozí odstavec škrtnout. Za více než čtyři měsíce každodenního používání mě spacák nikdy nezradil. Pokud bych měl zdůraznit vlastnosti, které na mě opravdu udělaly dojem, tak by to byly: Odolnost Byť jsem se ke spacáku, jako ke klíčové součásti výbavy, vždy snažil chovat co nejvíce ohleduplně, tak trochu jsem počítal s tím, že při takto extrémní zátěži povolí nějaký šev, či se mi podaři jej natrhnout o trn, při balení věcí. Nestalo se však ani jedno a i po 3000 km byl spacák stále jako nový. Voděodpudivost Díky DWR úprávě disponuje Koteka voděodpudivostí, cože je zvláště u spacáku s pravým pěřím, naprosto neocenitelné. Tahle vlastnost mi nepřišla tak zajímavá, při samotném výběru, ale po 4 týdnech každodenního deště, to byla právě tahle vlastnost, díky které jsem se do tohoto spacího pytle zamiloval. Samozřejmě nemůžete počítat s tím, že vám spacák nepromokne, pokud se dostane přímo do vody. S kratkým pobytem na dešti či při menším zatékáním do stanu si poradí dokonale. Hřejivost Před cestou jsem nepočítal, že bych se dostal do mrazů, koneckonců celá Te Araroa se chodí v létě. I tak jsem se v horách dostal do situací, kdy teplota klesla pod nulu. Byť je u spacáku uváděna limitní teplota +0,5 °C, nikdy mi zima nebyla. Pokud jsem někdy měl pocit chladu, tak vždy pouze na odkrytou hlavu. To však díky tvaru "mumie" není nic zásadního, jelikož se tak můžete do spacáku zapnout celí a ani já s více než 190 cm jsem nikdy neměl pocit nedostatku místa či diskomfortu. Vyhodnocení V kategorii vítězů a poražených patří Sir Joseph Koteka II 290 rozhodně na stupně vítězů, možná i dokonce na stupeň nejvyšší. Pro někoho může být problémem vyšší cena, ale v kategorii ultralight spacáků se jedná ještě o tu levnější variantu a můžete mít ještě dobrý pocit, že jste podpořili českou společnost :) Jelikož většinou spací pytel není věc, kterou kupujete každý rok, Koteka II tak může být investicí, která vám vydrží desítky let. Bonus, který bych zmínil úplným závěrem je krásný design, který upoutává pozornost a i od zkušených hikerů jsem dostával často dotazy, jaký spacák to mám. Sir Joseph je rozhodně jedna z těch českých firem, na kterou můžeme být hrdí, protože kvalitou se může více než měřit se světovými značkami. Koteka II s dalším neocenitelným parťákem, ale o něm až příště :)

Pro inspiraci přikládám můj gear list se kterým zahájím Te Araroa hike. Váha přes 7 kilo určitě není v ultralight komunitě nic zázračného, nicméně osobně jsem s ní spokojen. Co je nutno dodat, že s mojí výškou 192cm musím mít většinu vybavení v XL verzích :) Zejména u spacích potřeb jako je spacák či karimatka dle mého nejde dělat moc kompromisy a osobně vždy vyměním pár desítek gramů váhy navíc za maximální komfort při spánku, který je naprostým základem. Pár věcí jsem v rámci přípravy vyzkoušel a rozhodl se pro jejich změnu, například i u tak zásadní věci jako je obuv, ale o tom se pokusím rozepsat v některém v dalších článků. S tímto vybavením tedy zahájím svou cestu na Cape Reinga:

Myšlenka vydat se na thru-hike ve mě klíčila už delší dobu a když okolnosti začaly být realizaci čím dál více nakloněny, stál jsem před rozhodnutím, který Thru-hike je ten pravý. Většině lidí se asi jako první vybaví Pacifická hřebenovka (PCT), o které jsem i já měl nejvíce informací. Ideální čas pro začátek PCT je duben-květen a já měl prostor nejdříve od července, už tato překážka byla sama o sobě prakticky diskvalifikační, ale i tak jsem v žádném okamžiku neměl PCT na prvním místě. V žádném případě nechci hřebenovku označovat slovy jako "mainstream", je to bezpochyby jeden z nejnáročnějších trailů na světě, který dokončí jen zlomek účastníků. Nedá se ale popřít, že vzrůstající popularita tohoto trailu má na konci dne důsledky pro samotné hikery. Situaci, kdy stovky hikerů musí čekat na začátku trailu, aby byla každý den malá skupinka na trail vpuštěna, to je zážitek, který si mohu nechat ujít. Nehledě na to, že Spojené státy jsem už navštívil a já potřebuji vybarvit svoji mapě světa další stát :) V rámci Evropy se asi dá za thru-hike zážitek považovat Camino de Santiago, ale osobně nejsem moc spirituální člověk a Španělsko je přeci jen trochu moc blízko pohodlí domova a ve chvílích nepohodlí by byla vyhřátá postel a Playstation jen pár hodin daleko. :) Když jsem narazil na zmínku o Te Araroa, bylo rozhodnuto. Nový Zéland je země, kam jsem se vždy chtěl podívat (díky, Páne prstenů!) a samotný Trail je relativně mladý a neznámý. Zároveň je to jeden z nejnáročnějších hiků na světě s obrovským převýšením, specialitami jako je brodění řek a občas i nechvalně známým "stavem" samotného trailu, což člověka nutí improvizovat a je to hned výzva navíc. Te Araroa má tedy z mého pohledu stále "duši" a doufám, že si ji udrží co nejdéle. Termín startu na podzim byl také ideální, byť ve chvíli, kdy jsem dával výpověď v práci, měl Nový Zéland stále zavřenou hranici jako jedna z posledních zemí na světě, kvůli pandemii Covid-19. Naštěstí nenastaly žádné komplikace, které by Novozélandskou vládu donutily opět zavřít hranice a já mohl 1.8. začít procházet vízovým řízením :)